Asi po roce a 20 tis. km jsem s tím smradem přestal mít problémy. Nevím zda se to ochodilo / vysmradilo, nebo jsem si jen zvyknul na spojkový pedál. Každopádně nyní je spojka cítit jen výjimečně ve velkém kopci, když to fakt tůruju. Při většině popojíždění, i couvání jsem se však naučil vůbec nemačkat plyn a popojíždení regulovat pouze jemně spojkou. Volnoběžné otáčky auto utáhnou i do mírného kopce a je to úplně na pohodu.
S čím mám naopak nadále problém, je rozjezd a jízda do prudkého kopce, zejména na šotolině. V takových podmínkách nejsem furt schopen optimálně zregulovat optimálně tah, auto mi buď skoro chcípá, nebo naopak jede příliš rychle. Přitom se vzhledem k terénu snažím jet jen rychlostí chůze. Toho lze docílit když mám neustále částečně sešláplou spojku, jenže tu se mi nechce u delších kopců takto likvidovat (např. tchán má u domu asi 100m šotolinové cesty do kopce, nechce se mi jet 100 m na spojce).
Nebo to spojce zas tolik nevadí? Má s tím někdo nějaké zkušenosti?
Také jsem si říkal, že bych to někdy měl jít na podobnou cestu pořádně natrénovat, nyní se v takových podmínkách vyskytnu tak jednou za měsíc a vždy mě to jenom naštve
