Naštěstí jsem měl možnost se zpočátku vyblbnout na cizích autech, takže když jsem si začal kupovat svá auta, rozhodoval jsem se už více pro "užitné předměty", které mne dovezou z bodu A do bodu B.
Takže stejně jako většina zdejších jsem začínal se škodovku - 120 L, r.v. 1973, zakoupeno v r. 98 na denní popojíždění ráno 15 km do práce, večer zase zpět. Víceméně spokojenost, za tři roky jediná vážnější porucha (vodní čerpadlo), což bylo na staříka solidní. Pak jsem se přestěhoval a škodovka skončila u tchána ve firmě jako auto pro zaměstnance (instalatéry). Sloužila ještě pět let než se úplně rozpadla.
Pak jsem dlouho auto nepotřeboval, až v roce 2004 jsem dostal služební Fabii "haťapku", kombíka. Vyzvedl jsem si ji v autosalonu fungl novou, najeto 12 km. Kromě prostoru jsem byl s autem velmi spokojen (cenu jsem neřešil), motor jsem zajel sám a vychoval k plné spokojenosti - s lehkou nohou a trochou předvídavosti jsem jezdil i po Praze za 7 až 7,5, mimo město na okreskách v klidu kolem šesti. Když jsem motor vyhnal do otáček, tak i trochu svižnosti se našlo, pochopitelně v nižších rychlostech - ve 120 km/h motor zvadnul a spotřeba radikálně rostla (na dálnici 10,5).
Po roce a půl jsem služebáka vrátil a pořídil jsem si zase vlastní - potřeboval jsem kombíka (kočárek, jízdy na chalupu) a byl dost napnutý rozpočet, tak jsem šel do staršího Escorta 1.8 TD z 98. roku. To auto pochopitelně žádná srdcovka není, motor sice v pohodě utáhne i plně naložené auto a ještě plný přívěs, ale pokud chci trošku zrychlení, tak si připadám jako topič na parní lokomotivě - nejdřív pořádně přiložit, počkat, až se natlakuje pára a vyrazit. Prostě motor reaguje na plyn tak s půl až vteřinovým zpožděním, kolem dvou tisíc konečně sepne turbo a motor zabere. Maximálně ve čtyřech tisích to už chce přeřadit, ideálně s meziplynem. Takže hibité nohy, šikovná pravačka na šaltpáce a dá se užít i rychlý start na křižovatce, jen lituju auta za sebou.
Teď už ovšem začalo čtvté jaro a escort kvete víc než udržovaná zahrádka a čím dál víc odcházej drobnosti - zlobí topení, klimoška občas nenaskočí (mimochodem umístěná je pěkně debilně, už jsem ji málem urval o obrubník), čelní sklo vyhřívá už jen v pruzích a pochopitelně nejvíc u spolujezdce, zlobí zámek pátých dveří, občas se vypne radio atd. Motor i podvozek jsou v pořádku, auto mne nikdy nikde nenechalo, ale komfort je prostě už dost špatný a nechce se mi to už udržovat.
Takže jsem se porozhlédnul po novém. U srdce mne chytnul nový C-Max, ale když vezmu cenu, užitnou hodnotu, komfort, tak proti Cee’du nemám co postavit. Prodejce mi nabídl SW 1.4 CVVT v comfort plus (MY0

za 350, takže jsem dlouho neváhal. Teď už jen čekám, až konečně projde změna zákona o DPH a podepíšu kupní smlouvu. Auto stojí před prodejnou, jen mi tam doplní kouli a může vyrazit.
Tak jsem zvědav, jak na tom budu za rok či dva.
P.S.: pro srovnání - C-Max ve stejné výbavě přišel na 480 v akci a se slevou, kdybych něco oželel, ta bych se stejně nedostal pod 420 (holoauto nechci), Octavii mi ve stejné výbavě nabídli za 540 a k tomu 5 % slevu. Sice by tam byl v obou případech 1.6 motor, ale má to smysl nějak komentovat?